Elen Freya Hes

Tvoje mentorka

Anglicky jsem se naučila v Anglii, ne ve škole

  • 6 let života v UK - překladatelství, tlumočení, vzdělání

  • 15 let praxe výuky

  • Studium střední podnikatelské jazykové školy v ČR

  • Maturita dokončená v Anglii

  • Aktuálně studentka MgA titulu v Anglii

  • Tlumočnice

  • Překladatelka

  • Lektorka na soukromých školách

  • Vedoucí business lekcí a AJ kurzů pro firmy

  • 3 roky práce učitelky na střední škole - mimo jiné maturitní zadavatel, hodnotitel a zkoušející

  • Diplom z Didaktiky anglického jazyka

  • Celoživotní zápal pro angličtinu a odpor ke školství

  • Instagram

Naučím tě odbourat strach

a mluvit anglicky

Moje profile photo.jpg

Univerzitní práce

Jako studentka magisterského oboru Fotografie jsem vytvářela video prezentace svých prací, kde si můžete poslechnout, jak pracuji a jakými projekty se aktuálně zabývám. Mé práce se vztahují k čarodějnictví, takže mluvím i na tohle téma. 

_MG_7273.jpg

Kdy jindy, než teď?

V době, kdy píšu tyto řádky to jsou přesně 4 dny od toho momentu, kdy jsem si uvědomila, že "teď" je ten čas, na který jsem čekala celý život. Jsou to dva dny co jsem dala výpověď v práci a začala tvořit tenhle web. A je to první den v mém životě, kdy jsem se probudila s pocitem lehkosti a radosti, protože jsem se na svůj život upřímně těšila.

Po půlnoci dne 18. 10. 2021 jsem seděla na posteli vedle svého desetiletého syna v Thomayerově nemocnici, který po podání silných léků od bolesti konečně usnul. Prodělal náročnou operaci ruky, z prstu mu trčí drát a je vyčerpaný, rozbolavělý a nejistý. Já byla taky. Probrečela jsem jeho příjem na sál a situaci, že jsem nyní sama a musím to se svými panickými záchvaty zvládat za nás oba. Ale nyní jsem již zcela střízlivě přemýšlela nad reakcí mé nadřízené, která mi na velmi slušnou a omluvnou sms reagovala stylem, který mě probral lépe než kafe. Který debil jako první při nečekané operaci dítěte myslí na to, že volá šéfové s omluvou? Ano jsem blbá, já vím. Celý život jsem byla. Moc milá, moc hodná. Příliš pracovitá, důsledná, opatrná, zdvořilá, šetrná a pečovatelská. Dělala jsem každou práci příliš pečlivě a příliš dobře, ať to byla uklízečka, tlumočnice nebo učitelka. A svět mě vždycky poslal do háje když jsem potřebovala pomoc.

Narovnala jsem se na posteli a podívala se z okna na téměř kulatý měsíc. Za tři dny bude úplněk. A kde budu já? Kdy tohle skončí? Vstávat ráno v čase kdy chci ještě spát, abych nechala všechnu energii v práci kde si toho nikdo neváží, dojela domů vyčerpaná a neschopná věnovat se rodině a šla zase do postele v době, kdy chci být ještě vzhůru a tvořit, protože mi je v tu dobu nejlépe... kdy tohle skončí? Já už tak žít nechci... 

Znovu jsem si přečetla sms. Hořce jsem se usmála. "To máš za to, že jsi tak ochotná a s každým se moc sereš" , řekla jsem sama sobě a zhluboka vdechla noční vzduch. Okno bylo naštěstí směřováno k lesu, na který jsem přes mříže toužebně hleděla. Protější stará a zanedbaná budova vydávala z oprýskaných oken bledé světlo, za kterým kmitali zaměstnanci nemocnice. Nepřidávalo to na útulnosti starého, nemocničního pokoje. Naštěstí jsme tam byli sami, sestry konečně odešly a já mohla přemýšlet. 

Vzala jsem čtečku, kterou jsem nějak podvědomě hodila do kabelky, a našla knihu ochranných kouzel. Jason Miller mě velmi oslovil svou upřímností, racionálním myšlením a přízní k bohyni Hekaté. Co jsem si uvědomila, že jsem čarodějnice a nahlas přijala svou cestu, je mi Hekaté patronkou a ochránkyní. I nyní jsem si zvolila kouzlo v jejím jménu, abych si zaštítila pokoj a vytvořila kolem nás ochranný kruh. Pak jsem se konečně uzemnila. Chantování zaklínadla mě harmonizovalo a uklidnilo, napojení na zdroj síly přineslo očekávanou čistotu mysli a pevnost rozhodnutí. Už ne. Už takhle žít nechci. 

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Znovu jsem si pustila hlasovky od mé přítelkyně Safienky, která mi channelovala radu od svého průvodce. A slyšela jsem to jasně. Kdy jindy, než teď? Kdy už? Ne.... ne zítra, ne za rok, ne až dodělám vysokou a našetřím a doděláme aspoň topení na domě nebo koupíme to druhé auto. Ne. Já chci žít teď. Hned. Už jsem ztratila tolik času...


Nadechla jsem se a narovnala záda v tureckém sedu, povolila sevření palce s prostředníčkem, uvolnila dlaně z pozice na kolenou. Rozhodnutí právě padlo. Otevřela jsem oči. Jsem svobodná.